ROZHOVOR - Nikita Dovzhenko a Stepan Nakhaev: Videoklip Pláč je už naše dítě

22.03.2019

Zleva: Stepan Nakhaev a Nikita Dovzhenko; foto: archiv FireHouse Pictures
Zleva: Stepan Nakhaev a Nikita Dovzhenko; foto: archiv FireHouse Pictures

Videoklip RockOpery Praha Pláč, vzniklý ve spolupráci se studiem FireHouse Pictures, sklízí ceny na zahraničních festivalech. Režiséra Nikitu Dovzhenka (ND) a kameramana Stepana Nakhaeva (SN), kteří si v České republice budují kariéru profesionálních filmařů, při tvorbě díla příjemně překvapila nejen velká vstřícnost divadla.

Když jste začali s RockOperou Praha pracovat na videoklipu ke skladbě Pláč, plánovali jste už tehdy, že ho pak přihlásíte na mezinárodní festivaly a soutěže?

ND: Ne. Herečka divadla Marie Steigerwaldová pro nás nazpívala písničku pro teaser na jeden náš film. Spláceli jsme RockOpeře dluh. Výkonná ředitelka Pavla Forest nám nabídla natočení videoklipu Pláč. Dala mi tu písničku, poslechl jsem si ji víc jak stokrát, vymyslel jsem koncept, vytvořil storyboard a ukázal ho jí a uměleckému řediteli Milanovi Steigerwaldovi. Líbil se jim.

Mám rád, když mohu dělat, co chci a nikdo mi nenarušuje tvůrčí proces. 

- Stepan Nakhaev

Kdy jste tedy získali ambice prosadit klip na zahraničních festivalech?

SN: Až později. Nikita mi řekl, že RockOpera chce nějaký klip. Odpověděl jsem mu, že o projekt nemám zájem, protože jsem už s klipy nabyl zkušenosti z dřívějška. Jejich tvorba vždy obnášela nějaký tlak, řeči jako: "To nechci, musíte to přetočit, tohle předělat," a tak dále. Bál jsem se, že u Pláče nastane taková situace znovu, že ztratíme svobodu. Mám rád, když mohu dělat, co chci a nikdo mi nenarušuje tvůrčí proces. Nakonec jsem ale s tvorbou klipu souhlasil a k mému milému překvapení jsme při ní měli volnou ruku a maximální podporu RockOpery Praha.

ND: Řekl jsem například Pavle, že by bylo dobré, aby na kapelu padal déšť. Odpověděla mi, že zařídí, aby nás hasiči kropili vodou. Nebo jsem chtěl, aby v záběru vzplanul obraz.

SN: Ten jsem nakonec namaloval já, ale plátno nám zajistil Milan Steigerwald.

Protestovali účinkující při natáčení?

SN: Ne. Myslím si, že jestli někdo chtěl, zapomněl na to, když jsem s kamerou spadl do vody, shořela mi vysílačka a nepřestal jsem točit. Na začátku jsem stál vedle Nikity a Pavla nad námi držela deštník. Vypadali jsme jako nějací páni filmaři, co se drží v suchu, ale pak jsme vyrazili do vody a já si chránil kameru, aby mi do ní nenateklo.

Stalo se vám poprvé, že byste měli při zakázce takhle volnou ruku?

SN: Mně, při mých zkušenostech s komerční tvorbou, ano. Když získáš maximální svobodu, už tvoříš spíš pro sebe, než pro někoho jiného. Standardní zakázka funguje tak, že dostaneš peníze, uděláš, co se po tobě chce, a pak nashledanou. Už tě nezajímá, co se s výtvorem stane. Pro RockOperu Praha jsme sice pracovali na zakázku, ale Pláč je teď naše dítě. Museli jsme ho tedy nějak propagovat, někam ho přihlásit, abychom z něj vytěžili nějaký profit.

ND: Pro mě šlo o úplně první práci takového druhu. Než jsem potkal Štěpána, žil jsem zcela jiný život.

Vždycky jsem věděl, co chci dělat, ale nevěděl jsem, jak se k tomu dostat. Až Štěpán mi ukázal cestu. Prostě vezmeš kameru a točíš.

- Nikita Dovzhenko

Jak došlo k vaší spolupráci?

SN: Když jsem se v roce 2012 přistěhoval do České republiky, šel jsem na Den otevřených dveří FAMU a potkal tam Nikitu. Zeptal jsem se ho, jaký film natočil ke zkouškám. Řekl mi, že mi ho neukáže a rozloučil se. Po pěti letech jsme hráli v komparzu na Barrandově. Viděl jsem ho, jak tam sedí a něco si píše. Šel jsem za ním. "Ahoj, tak co ta FAMU? Udělal jsi zkoušky?" "Už tam jdu asi počtvrté, nebo popáté." Nabídl jsem mu, že mu pomohu natočit film na přijímačky.

Kdy jste se začali snažit stát se profesionálními filmaři?

SN: Když jsem se se svojí přítelkyní přistěhoval z Ruska. Film mě zajímá celý život, ale nikdy jsem si nedokázal představit, že bych se jím živil. Pak mi někdo řekl: "Vezmeš kameru, jdeš točit a máš práci."

ND: Vždycky jsem věděl, co chci dělat, ale nevěděl jsem, jak se k tomu dostat. Až Štěpán mi ukázal cestu. Prostě vezmeš kameru a točíš.

Z natáčení Pláče
Z natáčení Pláče

Pod záštitou vašeho studia FireHouse Pictures chcete vytvořit svůj první celovečerní film. Jak jste s ním daleko?

ND: Zatím se učíme. Abych se na něj cítil připravený, potřebuji dodělat krátkometrážní snímek, co mám nyní rozpracovaný.

Zaměřujete se spíše na intelektuálně náročnější publikum?

ND: Chceme vytvářet filmy, které pobaví a budou mít zároveň hloubku.

SN: Například snímek, co momentálně točíme, The Field Of Miracles (Pole zázraků), bude obsahovat krásné obrazy pro lidi, co nezajímá žádný hluboký smysl. Ten se ale zároveň nevytratí.

Jiří Štraub