Více informací zde: http://www.rockopera.cz/narozeniny/

RockOpera Praha se tedy tímto zařadila mezi ostatní pražské kamenné divadelní scény.

Jestliže již zvukový záznam prvního projektu byl grandiózní přehlídkou jedinečných hlasů, vynikajících instrumentálních výkonů a ve všech směrech dotažené produkce, nynější pokračování v tomto směru skvěle navazuje na kvality předchozího počinu. Skladatel Milan Steigerwald a libretistka Pavla Forest, známí také z působení v silně nedoceněné formaci KING SIZE, znovu napsali monstrózně pojaté dílo, jež se všem komerčním muzikálům vymyká nejen tím, že jde o operu, ale zejména proto, že hudebně představuje mnohem promyšlenější a hlavně syrovější záležitost.

Dominantním rysem nahrávky jsou ostře znějící hardrockové kytary, které se sice umějí odmlčet a dát vyniknout klávesám a smyčcům, ale jindy se nebojí přejít k až metalové razanci. Přestože se tentokrát nepodařilo vymyslet až takový počet opravdu výrazných melodických motivů, opakovanými poslechy se jejich síla násobí a ty se tak intenzivně usazují v posluchačově mysli. Za prvořadou pozornost stojí velkými hlasy i sborovými chorály protkané "Sám jde k nám", hutně kytarový nářez "Zpráva z hvězd", hlavně na Střihavkově skvělém hlasu stojící excelentně vypjatá balada "Chci pravdu", monumentální píseň "Nechtěj vědět" nebo šeptavě-operně-orchestrální "Nejde uvěřit". Naopak spíše slabší a občas trochu nudící je prostřední část opery, zachycená v druhé půlce prvního disku. Přece jen výrazněji se rýsující skladbu "Lovec štěstí" a vzletně znějící baladu "Dávná lásko" pak střídá drsně metalový rachot "Objetí smrti", předznamenávající hodně razantní finále opery.

Součástí druhého disku je rovněž CD-ROM, předkládající videoklip "Chci pravdu", dokument z jeho natáčení, živé ukázky, fotogalerii, libreto a další materiály, které přispívají k lepšímu vstřebání tohoto díla. Kdo by neustále měl s jeho pochopením problém, může prostudovat i brožuru formátu A4, která vedle libreta či životopisů autorů obsahuje také komiks, jímž výtvarnice Michaela Fišerová ještě lépe dokresluje rozličné možnosti vnímání tohoto projektu.

Přestože "Antigona" se jevila nepatrně nápaditěji, také "Oidipus Tyranus" je sice pateticky působícím, přesto velice vkusným počinem. Kdyby existovala nějaká spravedlnost, měl by být vnímán nejen jako vrchol českého rockového mainstreamu, ale současně něco, co vnáší novou dimenzi do hardrockové či dokonce i metalové scény. Chtělo by to povyházet všechny ty vyžilé Brichty, Křížky, Izaiáše, Vojtky, Kodymy či podobné lidi a na jejich pozice dosadit Steigerwalda s Forstovou, kteří i přes svůj podobně pokročilejší věk prokazují natolik výrazný autorský potenciál, že celá česká oficiální rocková scéna by se od nich mohla učit. Škoda, že běžný rockově-metalový agroburan tyto opery nejen nikdy nedocení, ale s vysokou pravděpodobností o nich ani v životě neslyšel.

70%

Autor: Ladislav Oliva

Původní článek >>

Antický námět

Antigona RockOpera vznikla na motivy stejnojmenné slavné Sofoklovy antické tragédie a pochopit hned napoprvé její děj pro toho, kdo nezná samotnou předlohu, asi nebude jednoduché. Ale na druhou stranu to není ani nemožné. Každopádně těm, kteří na představení ještě nebyli, vřele doporučuju „domácí přípravu“. Ono to opravdu není snadné už jen z toho důvodu, že Antigona je skutečně rocková opera, tedy žádný muzikál, a celou dobu se prknech pouze zpívá (a samozřejmě hraje, tančí atd.), nikoliv mluví (až na záměrné recitativní výjimky). Naprosto zjednodušeně lze příběh Antigony vyjádřit tím, že se v něm prolínají dvě základní dějové linie – téma generační vzpoury a téma lásky až za hrob.

Méně je někdy více

Nejsem divadelní, nýbrž hudební publicista, a nechci se tudíž pouštět do odborného rozboru pódiové choreografie, scénického pojetí atd., které mi přijdou vcelku adekvátní tématu a ani nějak závratně vynalézavé, ani lacině amatérské. Snad jen dvě poznámky tímto směrem. Celé představení je proloženo výstupy lidí provádějících fireshow a na můj vkus je jich až zbytečně moc, tudíž to působí nejen neústrojně, ale někdy až nechtěně komicky. Třeba když na scéně prezentovaný tragický příběh vstupuje už do své vrcholné fáze a najednou se na pódiu bůhvíproč objeví chlapík, který začne skákat přes hořící švihadlo – to člověk stěží zadržuje smích. No a co se hereckého umu týče, v tomto směru ostatní účinkující jasně převyšuje Viktor Dyk v roli Kreonta, a to i přesto, že v některých okamžicích již své grimasy a pohyby takříkajíc přehrává.

Pastva pro uši

Když se ale zaměříme na samotné pěvecké výkony, těžko někomu něco zásadnějšího vytknout. Pravda, Dyk byl zdravotně indisponován a v některých exponovaných pasážích to bylo trošku znát, přesto klobouk dolů před jeho výkonem. Hlasově poněkud nejistá mi chvílemi přišla i Žántí coby Antigona (jinak frontwoman kapely Matahari), navíc měla technické problémy s mikrofonem. Ale jinak vážně absolutní profesionalita v tom nejlepším smyslu slova. Lidé jako arakainovský Jan Toužimský (Haimón), vskutku démonický Petr Opava (Hádés), mladá operní zpěvačka Miroslava Časarová (Moira), ohromně talentovaná Daniela Langerová (Isména) a další jsou už zkrátka prověřené jistoty, na nichž lze nejen Antigonu stavět (téměř všichni se podílejí i na druhém projektu z téže autorsko-produkční dílny, což je Oidipus Tyranus RockOpera). Naprosto mistrovský pěvecký výkon pak jako vždy předvedla spoluautorka Antigony a Oidipa, tedy Pavla Forest.

Ovšem Antigona RockOpera nestojí pouze na přesvědčivých vokálních výkonech, nýbrž také na znamenité zdravě dramatické muzice. Steigerwald čerpá skladatelskou inspiraci nejen v různých odnožích rocku (nevyjímaje ani vskutku řízné metalové partie), ale přiměřeně i z klasické anebo třeba ethno hudby. A hlavní devízou Antigony (i Oidipa) je to, že na pódiu je vždycky živá skupina (a někdy také smyčcové těleso, což bohužel nebyl případ recenzovaného představení) hrající s nelíčenou chutí, ohromnou energií a předvádějící excelentní instrumentální výkony. Ostatně tvoří ji takoví muzikanti, že by bylo divem, kdyby tomu bylo jinak: Milan Steigerwald (klávesy), Michal Vejskal (klávesy), David Pavlík (kytara – Tango, Hanka & Imrich Band, dříve mj. Lenka Nová & Band, Waw!?, skupina Anety Langerové nebo Vilém Čok & Bypass), Jan Peš (kytara – Jesus Om), Richard Scheufler (baskytara – Pražský výběr II, Krucipüsk, Scheufler Project), Richard Scheufler ml. (bicí – Airfarem Scheufler Project), Miloslav Kočí (perkuse, didgeridoo – Posmrtné zkušenosti).

Sečteno a podtrženo, na Antigonu se stále vyplatí zajít. Nenechte si tuhle ojedinělou záležitost proklouznout mezi prsty!

Autor: Petr Korál

Původní článek >>>

Jak Oidipus řekl, stalo se…

Nápad se zrodil před několika lety v hlavách skvělých hudebníků z dnes již celkem undergroundové rockové formace King Size. Pavla Forest jako zpěvačka King Size je dokonalým příkladem rockové opery. Její syrový hlas na sebe a band upozornil již na prvním CD kapely nazvaném Happy Sapiens. Jejich legendární, takřka erotické obaly mimochodem o nic méně. K Pavle Forest již od nepaměti patří její hudební kolega, skladatel, producent a zakladatel zmiňované kapely Milan Steigerwald. Byli to právě oni dva, kteří pod režisérskou taktovkou Romana Štolpy, známého především z Rodinných pout a svým bojem s rockovým démonem alkoholem, přetvořili k obrazu svému Sofoklovu antickou hru starou bezmála dva a půl tisíce let.

Příběh Oidipa nás zavede do starého Řecka a poodhalí nelehký život smrtelníků a bohů v antickém světě, plného krutosti a intrik. Kdo dával ve škole pozor, jistě si vybaví příběh o synovi Thébského krále Oidipovi, který je vyhnán díky předtuše svého otce, kterého má v budoucnu zabít. Byl by v tom čert, kdyby se příběh nezvrknul a to poměrně rapidně. Oidipus nešťastnou náhodou zabíjí svého otce a postihuje ho prokletí. Do toho všeho ještě stačí obcovat se svojí vlastní matkou… To jen tak ve stručnosti o tom, že tento příběh není až taková Love story, která je v muzikálech celkem rutinou.

Rocker, kam se podíváš

S protagonisty a ikony českého rockového podhoubí se skutečně nešetřilo.  Můžete tak v Oidipovi spatřit jména jako Jan Toužimský (ex-Arakain) jako Oidipus, Kamil Střihavka (ex-BSP) v roli Apollóna, Petr Dopita v roli Láia, který si zde „vystřihne“ i svůj druhý um v podobě hry na pilu. Pro mě celkem milým překvapením byl jednoznačně Viktor Dyk (Kreón), který svým poctivým rockerským hlasem u mě exceloval z plejády neméně kvalitních pěvců. Jako další překvapení bych vypíchnul Leška Semelku, u kterého si troufnu rýpnout, že mě překvapil více, než kdyby udělal remaster svého velkého hitu Jsi prostě nejlepší. O trochu více než Lešek mě očima přitahovala celkem neznámá rockerka a vystudovaná grafička Linda Faitová v roli Antigony. Nejen její přijatelné proporce, ale hlavně hlas a její rockový look mě bavil po celou dobu představení.

Abych nezapomněl na nejdůležitější. O rockové hudbě se říká: "Když je to nahlas, stárneš". O tom je rock! Proto veškerá hudba je naživo. Doprovodná kapela z členů King Size do toho řeže každopádně úctyhodně. Miloslav Kočí (ex-Posmrné zkušenosti) na perkuse a didgeridoo příjemně doplňuje atmosféru. To samé platí o triu hráčů jako části orchestru. Zvukař Ondra Martínek, kterého znám již z dob snad prvního pražského metalového klubu Inferno to vše brilantně šteluje.

Rockovej mechanickej cirkus

Metropolitní divadlo má své klady a každý muzikál i své zápory. Velkým překvapením pro mě bylo řešení scény. Je celkem dobré říci, že autoři si s prostorem divadla poradili naprosto famózně. Pódium je díky své vyklápěcí možnosti vertikálním způsobem celkem dobrým nápadem. Zpěváci a herci v jedné osobě běhají, skáčou, vylézají z postraních děr jeviště a to vše v těsné blízkosti návštěvníků. Několikrát za celou šou projdou okolo udivených diváků slečny s ohněm, jindy zpívá Kamil Střihavka na vysouvací rampě v úzkém prostoru mezi sedadly.

Zpěváci a ostatní účinkující jsou ohozeni v kůži, či jiných post-punkových kostýmech. Stále v pořádku. K mému zklamání ale nakonec přispěla lehce vyhypovaná až kýčovitá vedlejší choreografie. Kolečkové brusle mi ke koženým rockerům celkem nesedly a působily spíše kýčově a zbytečně, než aby celou árii oživily. Dalším trnem do oka byly možná i děti režiséra, které působily sice roztomile, ale poněkud strnule. Podobně jako děvčátko cvičící s obručí mi na scéně přišlo spíše zbytečné vyplnění času. Andělé v nevkusných, do oka bijících blýskavých kostýmech, mě nicméně pobavili svými dildy připevněnými k pasu. Takový exces jsem neviděl od dob živáku Ozzyho Osbourna, kde s tímto vercajkem běhá po pódiu společně se houpajíc.  Akrobaté byli ale přesto ucházející… S kamarádkou jsem se jen shodl, že ještě vpustit několik živých opiček v kožených oblečcích mezi diváky, zápory by rázem zmizely nadobro…

Mluvit mnoho je jedna věc, mluvit dobře druhá – Sofoklés

Během celého dvouhodinového vystoupení ať sedíte, kde sedíte, máte pocit, že jste alespoň na chvíli součástí tohohle rockového cirkusu. Od prvních tónů a vtipných hlášek klávesáka Steigerwalda jsem byl vtáhnut do rozjetého děje, který každou minutou nabíral na síle příběhu. Až u samotného loučení vám dojde, že dvě hodiny uplynuly jako voda a je skutečně konec. V Oidipovi skutečně není snad žádné hluché místo. Závěrem bych jen doporučil budoucím divákům nastudovat děj. Já ho moc neznal a místy jsem popravdě v celém příběhu plaval.

… a závěrem

Rockoperu Oidipus Tyranus mohu rozhodně doporučit! Ať sem zarytým rockerem, na operu či muzikály jsem nikdy moc nebyl. Choreografií mě proto Oidipus na zadek neposadil. Potěšil mě ale maximální přístup k rockové muzice a chuť jí hrát naživo a využít její nevšední síly a možnosti další performance. Tímto za sebe díky všem zúčastněným a především tvůrcům za to, že ROCK NENÍ JEŠTĚ MRTVÝ, jak zpívá možná mylně Marilyn Manson.

Autor: Michal Čížek

Původní článek >>>

Kde se zrodil nápad složit RockOperu? Co vás inspirovalo?
Jako zpěvačka rockové skupiny King Size se na rockové scéně pohybuji už hodně dlouho. Odehráli jsme tisíce koncertů po klubech celé Evropy a za tu dobu se ve mně nashromáždila určitá frustrace z omezených možností zvukové i vizuální stránky koncertů. Spousta skvělých nápadů zapadla a nebo neměla ani možnost se zrodit v plné kráse kvůli špatnému vybavení klubů a omezenosti financí na všechny ty věci kolem muziky... Tak jsme si řekli, že to zkusíme jinak. Chtěla jsem také zvýraznit jinou stránku představení – dodat koncertu příběh, děj, který strhne a nepustí... a od toho už byl jen kousek k hudební formě rockové opery. 

Snoubení rocku a opery. Co vás k tomu vedlo? 
Od malička jsme se věnovali s Milanem Steigerwaldem také klasické hudbě. Milan vyhrával klavírní soutěže, já hrála na housle. Máme ke klasice stále blízko a dnes je kombinace stylů hodně populární... Ale ten nejpodstatnější důvod je v tom, že kontrast ve způsobu zpěvu je tak velký. Nosnost a „vznešenost“ klasického projevu umožňuje vykreslit zcela jiný charakter postavy než hlas drsného rockera. Jsou to protipóly, naprosté opaky ve výrazu, které rozšiřují nám, autorům, rejstřík dramatických možností...

V tuto chvíli se projekt RockOpera skládá ze tří děl a jedné koncertní verze. Zkuste ve zkratce představit, v čem se od sebe liší? 
V tuto chvíli máme coby autorská dvojice Milan Steigerwald a Pavla Forest na kontě rockové opery Antigonu a Oidipa Tyrana a jednu new operu Bardo Thödol s etnickými a klasickými prvky na motivy tibetské knihy mrtvých. Oidipus s Antigonou jsou součástí budoucí trilogie tzv. „Thébského cyklu“ na Oidipovské téma, mají tvrdé až hardcoreové rytmy a klenuté melodie. Naopak Bardo je mystická, étericky ethnická kompozice s meditativními prvky a použitím skutečných manter tibetských mnichů, kteří hostují v představení. Vypráví příběh českého horolezce, který po smrti v horách zažije průchod Bardem do nového zrození. Koncertní verze rockových oper redukuje divadelní složku a představuje naše díla ve své hudební poloze, nastudovanou pro koncertní pódia, festivaly i kluby s živou kapelou a hvězdami RockOpery jako jsou Kamil Střihavka, Honza Toužimský, Žántí, Lešek Semelka atd...

Velký úspěch u nás zaznamenal rockový muzikál Jesus Christ Superstar, oblíbená byla i česká verze muzikálu Hair. V čem jsou Vaše RockOpery jiné? Jaký styl hudby uslyšíme? 
Naše opery pracují se současným hudebním jazykem, tvrdými rytmy, rapem, metalovými melodiemi a hlasy ale i s jemnými melodickými kontrasty. Mají stejnou hudební formu jako jmenovaná dnes již klasická díla – jsou totiž také rockovými operami. Je pro ně charakteristické, že celý příběh je vyprávěn hudebně, všechno se zpívá, nemluví se v nich. Děj se odvíjí v průběhu hudby.

Proč zrovna klasické řecké náměty? Myslíte, že to pro diváky je dost srozumitelné téma? Nebo byste třeba doporučila se dopředu trochu připravit? 
Nemyslím si, že by se dnešní člověk zásadně lišil od lidí žijících před třemi tisíci lety. Stále na nás působí stejné archetypy, podobné věci nás zajímají a oslovují. Jenom kulisy jsou jiné. Řecká mytologie je nám vrytá do podvědomí, její principy námi hýbou, aniž bychom to tušili. Právě proto ji S.Freud použil pro pojmenování komplexů a jevů, které ovládají lidskou psychiku. A to je na těchto příbězích také tak přitažlivé a fascinující, jsou v nich skryté silné emoce. Často zjišťuji, že téma je natolik sugestivní, že donutí naše fanoušky zajímat se o historickou podobu příběhu, hledat další souvislosti a informace. A to je skvělé! Vyšli jsme jim trochu vstříc tím, že jsme celé libreto Oidipa nechali zpracovat výtvarnicí Michaelu Fišerovou do podoby komixu, který slouží zároveň jako program představení.

Jak moc se RockOpery Oidipus a Antigona liší od svých předloh?
Obě opery volně vycházejí ze Sofoklových dramat. Přibylo několik postav, především bohů, kteří se reálně před očima diváků zhmotňují a promlouvají.

Jak se skládá RockOpera? Jak dlouho „to trvá“? 
Na našich dílech pracujeme vždy několik let, jsou to témata a hudební motivy, které máme již dlouho v sobě a postupně tyto myšlenky zhmotňujeme.

Na pódiu vystupuje živá kapela. Co všechno je třeba pro ni připravit, kdo v ní účinkuje? Kdo diriguje? 
Kapela je vlastně rozšířená a obměňovaná skupina King Size, kterou Milan Steigerwald (klávesista a hudební skladatel) založil a vede již od konce osmdesátých let. Na basu se střídají Richard Scheufler sr. a Maťo Ivan, za bicími Michal Daněk a Richard Scheufler jr., kytary Jan Peš a David Pavlík, klávesy posiluje Michal Vejskal. Elektrickou sekci doplňují smyčce nebo i celý symfonický orchestr...

Slavná jména se objevují také na pódiu? S kým vším už jste spolupracovali a koho aktuálně teď uvidí diváci v Oidipovi a Antigoně? 
Snažíme se získat pro tu kterou roli vždy toho nejlepšího nebo nejzajímavějšího interpreta. Naší bohyní Osudu se stala slavná sopranistka Eva Urbanová, Lívia Vénosová a nyní Miroslava Časarová, Apollónem Kamil Střihavka nebo Vlasta Horváth, Jan Toužimský je Oidipem v alteraci s Lukášem Písaříkem a jeho švagra Kreonta hraje Viktor Dyk. Operní hlasy zastupují Petr Opava a Petr Dopita. Ze zpěvaček můžete znát zajímavou frontmanku skupiny Matahari Žántí jako Antigonu, kterou alteruje divoká pankačka Linda Faitová (a také odvážná grafička našeho projektu). V roli Ismény můžete zase vidět nadějnou Danielu Langerovou, věštkyni Mantó hraje i tančí Aneta Aberlová.

Kdo se podílel na kostýmech, líčení a scénografii? 
Kostýmy vytvořila výtvarnice Lucie Konopíková, líčení je v rukou Hanky Poršové a velmi prostá a až „virtuální“ scéna je mým dílem. Autorka komixu Michaela Fišerová se podílela na tvorbě pozadí videoklipu Chci pravdu a také krajiny Kitairónských skal ve vzpomínkové scéně opery Oidipus Tyranus...

Dočkáme se i akrobatů a ohnivé show – jak jste sháněli herce, kteří by to zvládli? 
Již dlouho spolupracujeme s choreografkou a akrobatkou Terezou Atanas Georgievovou, která se zabývá ohnivou akrobacií, tělesným divadlem a novým cirkusem. Vyhledává zajímavé talenty, kteří se mohou v našich dílech uplatnit.

RockOpera se zatím nehraje příliš často – jak tedy vypadají přípravy? 
Před každým představením je řada zkoušek, na kterých propilováváme jednotlivé výkony a dílo neustále dotváříme. Říká se tomu work in proces a pro nás to znamená, že se na jednotlivých představeních neustále o sobě dozvídáme něco nového a snažíme se to uplatnit.

Co je na celém zkoušení nejsložitější? 
Velmi složitá je organizace celého souboru, protože všichni mají ještě své projekty a v takto rozsáhlém díle vše musí klapnout na 100% a do posledního šroubku. I to je pro nás velká škola zvládnout cca 70 divokých rockerů i precizních klasiků :-) a sjednotit je společnou myšlenkou.

Premiéry už máte za sebou. Která reakce vás nejvíc potěšila, která naopak zarmoutila? 
Naši diváci jsou přemýšliví i ohniví lidé, mají pro nás slova obdivu i dobře míněné rady. Jsme vděčni za nadšené reakce, snahu nás podporovat. Samozřejmě, že naše cesta není jednoduchá a že musíme překonávat nejedny překážky, často schválně pod nohy hozené. Ale snažíme se to brát tak, že právě ty nás posilují.

Je něco, co jste upravovali? Už třeba kvůli připomínkám a nebo třeba proto, aby mělo smysl chodit na RockOperu opakovaně? 
Jak jsem již říkala, pracujeme na sobě stále a každé představení se snažíme zdokonalovat. Každá Rockopera je trochu jiná. Také proto jsme založili oddělení rockové opery na Mezinárodní konzervatoři Praha. Vytvořili jsme si vlastní školní osnovy přizpůsobené našim představám a společně se formujeme i vyhledáváme nové talenty.

RockOpera zatím nemá vlastní divadlo ani prostory. Jaké jsou ambice? Chcete vytvořit repertoár, který by umožnil fungování samostatného kulturního stánku? 
Momentálně hrajeme v Metropolitním divadle Praha v pražských Holešovicích. Arénovité uspořádání sálu přesně odpovídá nekonvenčnímu pojetí režie Romana Štolpy a chystáme se zde vytvořit další díla.

Můžete prozradit, co chystáte do budoucna? 
Připravujeme poslední díl Thébské trilogie a spoustu dalších projektů, ke kterým divadlo nutně potřebujeme. Doufáme, že pražský magistrát, který nás podporuje, vyslyší naše přání a volání po vlastním prostoru a umožní nám náš sen uskutečnit. Přáli bychom to i našim fanouškům. Kromě toho se chystáme i na turné po českých krajích, jsme zváni také do zahraničí. Zdá se, že jak v Jižní Korei, tak v Kalifornii už máme své obdivovatele. Znají nás především z našich stránek, z videoklipů, z 2CD Antigony nebo Oidipa Tyrana a rádi by nás viděli i naživo. To je pro nás další velká výzva.

Autor: Anna Štětinová

Původní článek >>>

Pár ukázek najdete na našem Facebooku.

Co nejdříve je začneme prodávat v našem RockOpera Shopu a samozřejmě i na samotných akcích.

Design: Linda Faitová

Varianty:

• Dámské tričko "Oidipus Tyranus RockOpera", černé, oboustranný tisk. Velikosti XL, L, M, S.
• Pánské tričko "Oidipus Tyranus RockOpera", černé, oboustranný tisk. Velikosti 2XL, XL, L.
• Dámské tričko "Antigona RockOpera", černé, oboustranný tisk. Velikosti XL, L, M, S.
• Pánské tričko "Antigona RockOpera", černé, oboustranný tisk. Velikosti 2XL, XL, L.

Přípravy specificky pojatého představení pokračují a divácký zájem předčí všechna očekávání. Tento Oidipus bude oproti ostatním reprízám trochu jiný - už jen přítomností kamer, speciálním (televizním) osvětlením scény a doplněním scénografie.

Těšíme se na Vaší návštěvu! Vstupenky jsou stále v prodeji.

Vstoupit do e-shopu >>

         Pro velký úspěch mezi příznivci rocku, metalu, divadla a také muzikálu se opět v nové sezoně vrací na scénu tým RockOpera.

         V Praze uvede sérii dvou představení na motivy Sofoklových tragédií – Oidipus Tyranus RockOpera a Antigona RockOpera od autorů Milana Steigerwalda a Pavly Forest. Obě díla na sebe volně navazují. Jejich revoluční zpracování se radikálně liší od zavedených forem hudebního divadla na české scéně. Základ tvoří rocková hudba produkovaná živě energickou kapelou. Dalším prvkem je užití tzv. nového cirkusu – ohnivé show a akrobacie na lanech. Vše podtrhuje silný antický příběh o nevyhnutelnosti osudu, touze po spravedlnosti a lásce až za hrob v podání českých špiček jako jsou: Honza Toužimský, Kamil Střihavka, Žántí, Vlasta Horváth, Viktor Dyk, Lešek Semelka a mnoho dalších.

         Zpěvačka a libretistka Pavla Forest o projektu říká: „Spojujeme široké a různorodé publikum – milovníky divadla, tvrdší hudby, ale i příznivce a odpůrce muzikálu. Tři roky po prvním divadelním uvedení Antigony v Divadle v Dlouhé navštívily naše opery tisíce nadšených diváků. Začínají tvořit kultovní publikum a aktivně nám pomáhají v další expanzi.“ Tým RockOpera podporuje řada českých umělců, kteří neskrývají nadšení nad způsobem, jakým jsou představení zpracována.

V květnu bylo pokřtěno nové 2CD a komiks Oidipus Tyranus českým kytarovým mágem a hudebním skladatelem Michalem Pavlíčkem. „Chtěl bych pogratulovat k úžasným výkonům. Vidím zde spousty skvělých zpěváků, přátel a kamarádů. Tahle opera má správnej rockovej říz a přeju jí, protože ten příběh je nesmrtelný, takovou malou nesmrtelnost,“ přál kmotr Michal Pavlíček tvůrcům a účinkujícím před vyprodanou arénou Metropolitního divadla.

         Projekty týmu RockOpera podpořil svojí záštitou také primátor hlavního města Bohuslav Svoboda. Podzimní reprízu rockové opery Oidipus Tyranus bude navíc zaznamenávat, následně postprodukovat a vysílat Česká televize.

Jedná se o originální projekt, přesto pokračuje ve strmém vzestupu popularity. Láká nové diváky, kterým se antická dramata v rockovém podání vrývají hluboko pod kůži. Celá show je umocněna unikátním prostředím domovské scény RockOpery v Pražské tržnici. Sál s kapacitou 768 diváků má tvar půlkruhové arény a umožňuje divákům zažít představení velmi zblízka.

Termíny podzimních představení:

Oidipus Tyranus RockOpera                    27. října 2011 od 19:00 - čtvrtek v předvečer státního svátku

Antigona RockOpera                             3. listopadu 2011 od 19:00 - čtvrtek

Vstupenky v síti TICKETPRO. Více na www.RockOpera.cz

V případě bližšího zájmu doporučujeme navštívit sekci „Pro média“: www.RockOpera.cz/media

Všechny stránky jednotlivých děl samozřejmě budou fungovat i nadále. Na novém rozcestníku se snadnou adresou www.rockopera.cz však velice jednoduše naleznete vše potřebné, od termínů plánovaných představení (ale i těch minulých), bohužel se zřejmě i v nové sezóně bude v holešovickém Metropolitním divadle hrát nepravidelně, nicméně to týmu nebrání obstarat veškerý servis. Poměrně nadstandardně zde máte užitečného pomocníka při plánování cesty do divadla, objednávky vstupenek a to i těch hromadných, pro pořadatele festivalů či majitele klubů je zde možnost objednat koncertní mix z rockových oper „Oidipus Tyranus“ a „Antigona“. Nechybí medailonky či alespoň drobné představení kompletního realizačního týmu. Potěší i drobný průvodce pro osoby se sníženou pohyblivostí, což rozhodně nebývá pravidlem, vozíčkáře dokonce upozorňuje na nepříjemnou škutečnou problematického usazení v prostoru hlediště Metropolitního divadla.

Rozhodně není opomenuta ani sekce multimediální a interakční, využívající většinu běžných komunikačních cest, základem je Facebook, YouTube a stále více populární Soundcloud, či odebírání příspěvků pro RSS čtečky. Nesmíme zapomenout ani na rozsáhlé fotogalerie a články z tisku. Potřebný servis jistě využijí i novináři.

Další řádky jsou zbytečné, možná jste na novou adresu klikli ještě před dočtením této krátké pozvánky. Portál se navíc časem bude ještě rozšiřovat.  K naprosté dokonalosti zbývá zprovoznit jen e-shop. Mělo by se tak stát přesně za měsíc a my tuto skutečnost jistě nějakým způsobem připomeneme.

Autor: Ondřej Doubrava

Původní článek >>>

Antigona - tragédie pouze žánrem. Poslední představení této rockové opery jsme v současné sezóně měli možnost vidět v úterý 31. května v pražském Metropolitním divadle. Přítomní diváci dostali pořádnou nálož tvrdé a originální show. Nechyběli tanečníci ani nebezpečné ohnivé efekty. Antigona se zkrátka rozloučila ve velkém stylu.

Herci a zpěváci si dali velmi záležet a na rozdíl od minulého týdne, kdy proběhla derniéra rockopery Oidipus Tyranus, byly výkony stoprocentní. Hlavních rolí se ujaly Linda Faitová (Antigona), Daniela Langerová (sestra Antigony Isména) a samozřejmě Pavla Forest jako Euridika. Nepostradatelnou zde byla operní pěvkyně Miroslava Pilcová (bohyně Moira).  V mužských rolích excelovali Viktor Dyk se svým démonickým Kreonem, jeho syn Haimón v podání Lukáše Písaříka či s nádherným hlasem Petr Opava, který ztvárnil boha Háda.

Neméně významnou postavou byl Hlídače, kterého ztvárnil Miloš Kočí. Ten má v představení na starosti didgeridoo a percuse. Jako hudebník je geniální a jeho energie a zápal pro hraní na již zmíněné nástroje je obdivuhodný. Muzikantův herecký výkon však znatelně pokulhával za jeho hudebními kvalitami.

V sále jinak vládla skvělá atmosféra, která diváky nutila k podupávání si nohou nebo pokyvování hlavou a měla tendence je vytahovat ze sedadel. Představení bavilo nejen lidi v hledišti, ale i samotné herce. Živá kapela si také užívala a předvedla obdivuhodný výkon. Především Maťo Ivan (basová kytara), Jan Peš (kytara), David Pavlík (kytara) a hlavně Michal Daněk (bicí). Zvuk byl, na rozdíl od minulého týdne u Oidipa, špičkový. Díky srozumitelnosti textů a vizuální projekci na plátno se děj stal jasným a přehledným i pro ty, kteří si už příběh Antigony ze školních lavic nepamatují.

Pro Lindu Faitovou to bylo smolné představení, při kterém měla velké štěstí, že neskončilo s vážnějšími následky. Nejdříve jí málem padající lano zhmoždilo nohu. Později, když byla zavěšená v síti hlavou dolu, se velmi nepříjemně srazila s Viktorem Dykem. To Lindu ale neodradilo a představení vydržela odzpívat až do konce. Ve hře samozřejmě nesměla chybět nádherná akrobatická vystoupení s prvky pyrošou, o které se postarali Tereza Atanas Georgievová, Linda Mikolášková a Vašek Šašek.

Po poslední písni se ujal mikrofonu jeden z autorů Antigony Milan Steigerwald. Ten do neutichajícího aplausu a pískání jednotlivě představoval všechny, kteří se na rockové opeře podíleli. Poděkoval divákům a pozval je na oslavu svých padesátých narozenin, která se bude konat 13. června od 19:00 v Metropolitním divadle a nese název „50 let pořádného rocku". Diváci se mohou těšit na velkou rockovou šou. Oslavenec slíbil každému alespoň panáka své pálenky a hvězdné gratulanty, jako například kapelu The Kingsize v původní sestavě, Lenku Dusilovou, Kamila Střihavku anebo architekta Davida Vávru. Milanovi přejeme všechno nejlepší. Stejně tak i jeho rockoperám, na které se opět můžeme těšit v nadcházející sezoně.

Autor článku: Simona Hradecká

Původní článek >>>

Metropolitní divadlo v pražských Holešovicích v úterý 24. května ve večerních hodinách uvedlo poslední představení rockopery Oidipus Tyranus pro letošní sezónu. Celé vystoupení se neslo ve slavnostním duchu, jelikož po něm čekal na diváky příjemný bonbonek v podobě křtu nového 2cédéčka a originálního komiksu.

Zpracování legendární báje Oidipus, pocházející z pera starověkého dramatika Sofokla, se v moderním podání rockové opery zhostil Milan Steigerwald (hudba) a Pavla Forest (libreto). V tomto netradičním díle excelovali Jan Toužimský jako Král Oidipus, Vlasta Horváth coby bůh Apollón a démonický Kreon, kterého ztvárnil Viktor Dyk. Z řad žen vynikla především Pavla Forest v hlavní roli, dále pak Linda Faitová jako Antigona a Ismény v podání Daniely Langerové.

Děj, který je velmi poutavý a místy připomíná horor, neohrozily ani počáteční problémy s aparaturou či pád Josefa Šutary na kolečkových bruslích. Herecké výkony zpěváků kompenzovaly občasnou nesrozumitelnost zpívaných textů a skvělé světelné efekty, jako například plivání ohně a proud jisker tryskajících z hrdla kytary, doslova braly dech.

Další zajímavostí je samotná scéna divadla. Půlkruhové pódium bylo před začátkem představení zvednuté, aby se pod ním dalo projít. Na stěnách byly umístěny úchyty pro herce, kteří dokazovali, že neumí jen zpívat, ale zvládají i různé akrobatické pózy a tím umocňují divákův prožitek. Občas však bylo pro přítomné těžké vnímat, co se děje na hlavním pódiu a zároveň na ostatních plochách, jako například na schodišti či již zmiňovaných stěnách divadla.

Po neutichajícím aplausu se ujal mikrofonu sám Milan Steigerwald, aby představil nové hudební 2CD se šestnácti skladbami na prvním a pěti na druhém disku. Autoři zde nešetřili ani bonusovými materiály – nalezneme zde fotogalerii a videoklipy například k písním „Chci pravdu“ a „Černá ovce“ i dokument o jejich natáčení. Také si v albu můžete prohlédnout kompletní seznam tvůrců a postav. A pro ty, kteří se chystají na další představení, je zde připraven slevový kupón.  Příznivce kreslených příběhů jistě navnadí ukázka z komiksu. Ten slouží, jako průvodce dějem této rockopery. CD je vsazeno do papírového obalu s potiskem očních bulev a bylo možné jej zakoupit v prostorách divadla ihned po představení. Doufejme, že bude brzy spuštěn prodej přes internetové stránky, jako je tomu u sesterského alba „Antigona“.

Slavnostní křest proběhl na pódiu divadla a trval zhruba půl hodiny. Patronem se stal kytarový mág Michal Pavlíček.  Na pokyn od Milana Steigerwalda: „Michale, prdni ho,“ otevřel Pavlíček láhev Bohemky a pokřtil jak komiks, tak i CD se slovy: „Chtěl bych pogratulovat k fantastickým výkonům, jelikož je zde spousta vynikajících zpěváků a přátel. Co bych chtěl říct, tak že tahle opera má ten správnej rockovej říz a já jí přeju, ať ty blesky rockový chrlí stále a přeju jí, když ten příběh je nesmrtelný, tak přeju takovou malou nesmrtelnost.“

Poté následovalo představení všech protagonistů za doprovodu hudby a vtipných tanečků. Rozloučení s diváky proběhlo v podobě ukázek dvou písní z rockové opery Antigona, jež na příběh Oidipa Tyrana volně navazuje. Ta má poslední představení v letošní sezóně už příští úterý 31. Května opět v prostorách Metropolitního divadla. Více informací se dozvíte ZDE. Nenechte si ujít tento nevšední zážitek a vyrazte do pražských Holešovic.

DALŠÍ FOTKY Z PŘEDSTAVENÍ MŮŽETE VIDĚT ZDE


Autor: Simona Hradecká
Foto: CLV

Původní článek >>>

Určitě už se každý z nás někdy zamyslel nad tím, co nás čeká po životě? Nová opera Bardo Thödol vám poodkryje tajemství lidského bytí i posmrtné existence. Premiérové představení se odehraje již v pondělí 29. listopadu v Metropolitním divadle Praha. V hlavní roli se představí Viktor Dyk.

Představitel hlavní role, Viktor Dyk, bude procházet různými dobrodružstvími i krutými lákadly světa Barda. Hříšník potkává „Jasné světlo“ v jeho nejryzejší podobě, „Univerzální dobroty“, tantrická božstva pokojná i rozhněvaná, nebo dokonce pána Smrti. Protože je jeho karma zatížena, musí se po smrti znovu vtělit a žít další život. Díky hlasu svého průvodce to bude však jeho poslední existence se šťastným koncem.

Původní článek >>>

V Metropolitním divadle můžete navštívit další představení rockové opery Oidipus Tyranus. Silný příběh autoři umocnili skvělým hereckým obsazením a doprovodnými efekty, které celou show ještě více dramatizují. Nový žánr sklízí díky svému atypickému stylu velké úspěchy, navštivte také toto zajímavé představení.

Že se jedná o specifické dílo, je patrné už při příchodu do divadla. Na místo, kde většinou platí určitý dress code, chodí většina diváků oděna spíše jako na rockový koncert. Není tedy výjimkou, že zde narazíte na džínové svršky, děrované punčochy, těžké boty, a i když doma někdo popadne oblek, jedná se o velmi uvolněnou podobu elegance. Výhodou Metropolitního divadla je kromě jiného i kruhové stupňovité hlediště, které nabízí obecenstvu skvělý výhled na pódium.

Zúčastnili jsme se představení Oidipa, které se odehrálo 26. října, a velmi nás jeho zpracování potěšilo i příjemně překvapilo. Celý sál pohltila tma a jen zvukové náznaky dávaly tušit, že se na pódiu odehrává nějaký pohyb. Diváci v prvních řadách poznali, že se na jevišti shlukuje nemalý počet účinkujících. Za prvních tónů se pomalu probouzela i bodová světla, která odhalila ležící nehybná těla. Ta se ovšem v zápětí začala natahovat kamsi vzhůru s vypětím všech sil. V tu chvíli na jeviště vstoupil jeden ze zásadních efektních prvků celého představení – oheň. Zprvu jedna z účinkujících přinesla jen nenápadnou louči, za chvíli se ale diváci pokochali divokou ohnivou show. Nechyběly víceramenné tyče, zapálené obruče či prskající rekvizity. V této části se pak nastínil obsah celé opery, a následně se návštěvníci mohli ponořit do příběhu pěkně od začátku.

Na scénu se dostávají další účinkující. Spatříme tu slepého věštce, matku Oidipa, na kterou herci představující obyčejný lid, neustále v představení poukazují slovy mířenými k Oidipovi, „aniž to tušíš, tak spíš se svojí matkou“, nebo hráče na pilu. Jeho představitelem je Petr Dopita, kterého nyní známe z novácké soutěže Talentmania. Sám hlavní hrdina je však zmaten. Jako malé dítě ho otec nechal „ztratit“, a když se jako dospělý vracel zpět, aby poznal svůj původ, tak Oidipus cestou domů zabil svého otčíma a zplodil děti s vlastní matkou. To ovšem tuto krutou pravdu netušil.

FOTOGALERIE k představení Oidipus Tyranus

Autor: Aneta Šimonková

Původní článek >>>

Recenze obnovené premiéry rockopery "Antigona"

Rocková opera "Antigona" je již legendou, dalo by se říci, že i průkopníkem v oblasti hudebního divadla. Poprvé spojila prvky živého hard rocku, špičkové opery a ohňové akrobacie, a to celé přivedla na jeviště. Do divadelních sedadel tak autorský tým Milan Steigerwald a Pavla Forest přilákal diváky, kteří by běžně do divadla nešli, a už vůbec ne na nic, co by mohlo připomínat muzikál. Historie "Antigony" je bohatá, od prvních koncertních uvedení, přes festivaly, až do stálého uvádění v Divadle V Dlouhé. Nyní se však "Antigona" přesunula na novou rockoperní domovskou scénu, do Metropolitního divadla Praha (Divadlo Milenium).

Režie v unikátním arénovém prostoru se ujal Roman Štolpa, který tamtéž režíroval i "Oidipa Tyrana" stejných autorů. S prostorem již má své zkušenosti a ví, jak využívat kompletní škálu možností divadla. Hraje se na schodech mezi diváky, na mohutných dřevěných trámech, dokonce i v bývalé VIP loži. Problémem však není samotné využívání, ale jeho četnost. Je nutné brát v potaz, že když se hraje mezi diváky na schodech, tak třetina sálu nevidí vůbec a pro druhou třetinu je to dosti nepohodlné dívání. Jen ta poslední třetina diváků má výhled bezproblémový. V "Antigoně" je však počet využívání schodů dosti vysoký, Kreon prakticky hraje jen mimo jeviště. Často slyšíme někoho zpívat a musíme se dlouze rozhlížet, kde že vlastně zpěvák stojí a teprve po několika minutách zjistíme, že sedí zastrčený na schodech mezi diváky. Všeho by se mělo využívat s mírou! Nehledě na fakt, že pádů herců na schodech bylo také celkem dost, takže ani pro ně to není jistě příliš pohodlné. Některé pasáže působily neuvěřitelně nedotaženě, účinkující nevěděli, co mají dělat.

Exkluzivní video z premiéry "Antigony" - "Božská píseň"

Přinášíme vám exkluzivní sestřih z obnovené premiéry rockopery "Antigona" na jednu z nejlepších písní "Božská píseň". Zpívají Jan Toužimský a Bára Zemanová (z vydaného CD "Antigony"). V klipu účinkují Linda Faitová, Viktor Dyk, Daniela Langerová, Pavla Forest, Lukáš Písařík, Petr Opava, Miroslava Časarová, Ian Kodet, Lešek Semelka a další.

Kamera a střih exkluzivně pro Musical.cz Jan Bouša.

 

Druhým problémem je příliš velký odklon od divadelního pojetí. I kolega Ondřej Doubrava níže podotýká, že jsou rockopery v Metropolitním divadle spíše "scénickými koncerty". Ono to tak skutečně je, zpěváci se k hraní uchylují jen výjimečně, snad jen kromě Pavly Forest, která zpívá s opravdu s velkými citem a emocemi. Také Viktor Dyk jde do role naplno, sice o velkém herectví nemůže být řeč, ale jeho Kreon je jistě nejlepší postavou z příběhu.

Štolpa přinesl několik svěžích nápadů, tím nejviditelnějším je prolnutí časů, strážci v "Antigoně" jsou po zuby ozbrojení samopaly a puškami. Na první pohled to působilo trochu tristně, ale do kontextu díla se to hodí a mají svůj symbolický smysl. Přibylo také několik scén, díky většímu prostoru než v Divadle V Dlouhé se může na jevišti odehrávat daleko barvitější akce. Neodmyslitelně k "Antigoně" patří také ohňová akrobacie, která je opět hojně zastoupena. Během představení se však objevilo několik kiksů, které skeptiky jistě utvrdí v tom, že oheň na divadelní prkna v takové míře nepatří. Je smutné, když při nejlepší závěrečné písni "Slzy nedojmou" zaujme více než charismatický Dyk hořící jeviště a inspicient s hasičákem. Sice ohňové akrobacie vypadají efektně, ale na "Antigoně" vypadaly dosti improvizovaně, tato nebezpečná složka by se jistě měla zkoušet o něco déle (ostatně i celé představení!).

Démonický Kreon Viktor Dyk

Stejně improvizovaně vypadalo i nasvícení, které nám přišlo více méně náhodné, bez jakéhokoliv řádu a smyslu. Dosti často stáli účinkující mimo světla (dvě bodovky bohužel samy vše neutáhnou), celek však nepůsobil až tak zle. Jistě by se ale nemělo na svícení zapomínat a trochu si s ním pohrát, vizuální výsledek je pak o mnoho větší. Často vytýkaný zvuk byl u "Antigony" velice dobrý, textům bylo rozumět a vše více méně hrálo tak, jak mělo. Živá kapela odvedla skvělou práci.

Velkým problémem je když hlavní postava, po které je dílo pojmenované a která je prakticky neustále na jevišti, je obsazena zpěvačkou, která na part nestačí a trápí všechny kolem sebe. Řeč je Lindě Faitové, která v nižších polohách není vůbec slyšet, ve vyšších je zase neuvěřitelně ukřičená a falešná. Navíc se snaží o jakýsi herecký výraz, který nás dlouho bude strašit ve snech. Opravdu, snažili jsme se najít něco pozitivního, ale toto je trefa vedle. Pokud znáte ještě podání Žántí, tak je to veliké zklamání. Možná že paní Faitová je v nějaké své kapele mnohem lepší, ale hlavní velká role pro ni nikdy nebude! Stejně nedivadelní je Josef Šutara, který se naštěstí v "Antigoně" příliš neobjevuje. Velice dobří pěvecky jsou v hlavních rolích Daniela Langerová i Lukáš Písařík. O operní složku se postarala půvabná zpěvačka Miroslava Časarová. Nejlépe hodnotíme již výše zmiňovaného Viktora Dyka a Pavlu Forest.

Linda Faitová a Daniela Langerová

Nová verze "Antigony" je tedy jakýmsi vrcholem, který zatím pod produkcí "rockoper" vznikl. Vynikající hudba Milana Steigerwalda (o mnoho lepší než u novějšího "Oidipa"), většinově dobré pěvecké výkony a odvaha spojená s nadšením všech zapojených osob tvoří unikátní celek. Ten trochu narušují hořící kulisy, vyloženě špatní umělci a přílišné využívání schodů k nepohodlí diváků. Také je vidět, že zkoušky byly jen symbolické a krátké, "Antigona" by si zasloužila lepší péči. Přesto můžeme "Antigonu" doporučit, zvláště pro fanoušky dobré rockové muziky, nepočítejte však s hlubokým divadelním zážitkem.

A poznámka na závěr, je sice hezké vědět, že Milan Steigerwald zná všechny své spolupracovníky jménem a má ke každému nějakou historku či komentář, který rád ventiluje, ale taková 30minutová představovací děkovačka je vždy nejhorší a nejnudnější částí večera. Proč kazit dobře naladěným divákům po finálovém čísle náladu něčím tak zbytečným a dlouhým? Toto se skutečně hodí jen na slavnostní premiéry, ne na běžná představení! (Psáno obecně o představeních rockových oper.)

Finále "Antigony" v čele s Viktorem Dykem

Rockoperní glosa Ondřeje Doubravy

Metropolitní divadlo, jehož prostory v pražské holešovické tržnici prochází během let prakticky neustálou (a nutno říci doposud nepříliš stabilní) resuscitací, se snad konečně nadechne z plných plic. Ač se to tak na první pohled nemusí zdát úplně patrné, rock-opery dua Milan Steigerwald – Pavla Forest našly pro toto útočiště v dramaturgii hudebního divadla u nás jednu malou skulinku. A tou jsou scénické koncerty. Nerad bych, aby autoři či realizační tým představení vzali mé řádky nějak špatně, přeci jen, na plakátech slibují plnokrevné divadelní nastudování pod režijním vedením Romana Štolpy. Jenže i scénické koncerty (ve světě celkem oblíbená a častá disciplína) potřebují režiséra a přiznejme si, celek k něčemu jinému, než k milé, díky kostýmům, pár dekoracím, a časté, byť občas nevyzpytatelné taneční pyro-show, trochu noblesnější koncertní podobě nesměřuje.

Bůh podsvětí Hádes Petr Opava

Ze všeho totiž v prvním plánu čiší z rockových adaptací Sofoklových dramat neformálnost a čirá radost z muzikanství, však se podívejte na autora hudby Milana Steigerwalda, s jakou energií řídí kapelu a jeho povely a občas i nějakou tu hlášku zřetelně uslyšíte až do hlediště.

Když jsem byl přítomen na prvotní koncertní verzi "Oidipa Tyrana", bohužel nebylo rozumět ani jedinému slovu, jelikož představení dodržuje i tradice ozvučení rockového koncertu, je to zkrátka pořádný, občas až metalový nářez. Nyní již vše bylo znatelně lepší a srozumitelnost byla ucházející na úrovni 80% textu. Ale o příběh zde jde skutečně až ve druhé linii. (Tento fakt vám dojde, když pár dnů po akci vidíte v Městském divadle Brno premiéru původního Sofoklova "Oidipa krále" v přebásnění Jana Skácela a v příběhu si rázem uděláte jasno.)

Ohňová akrobacie

Do hlavy se zároveň vkrádá i jedna zábavná myšlenka. V současnosti jsou tyto projekty možná jedinou možností, jak dostat do divadla skutečně pravověrného rockera. V jednotlivých písních jsou totiž zakódovány snad všechny odnože žánru, od hard-rocku, přes metal, baladu, až po jazz-rockové a ethno vsuvky, zkrátka vyznavači by měli být plně uspokojeni. Kapela jede na 200%. A když přijdou hlavní stars, kterými jsou dle mého soudu Viktor Dyk jako nedostižný záporák Kreon a spoluautorka Pavla Forest, i mráz vám po zádech přeběhne, hostujícího Kamila Střihavku coby stálici už ani nemusíme počítat, je příjemnou jistotou.

Dokument z natáčení videoklipu k písni "Chci pravdu"

Před několika dny se dotočil materiál pro videoklip k ústřednímu hitu "Oidipa Tyrana" "Chci pravdu" od Kamila Střihavky a Honzy Toužimského. Klip se právě zpracovává v postprodukci, ale již teď se můžete podívat na dokument z natáčení klipu. Hezkou zábavu.

Kamera a střih Jan Bouša.

Jedna věc je nicméně zřejmá, tento téměř arénový prostor by si zasloužil stálé zabydlení a mnohem častější a lépe propagované performance. (I když oficiální Facebookové stránky "Oidipa Tyrana", "Antigony", i listopadové premiéry "Bardo Thödol" jsou aktivní přímo neuvěřitelně, což lze jen chválit.) Pak by se lépe předcházelo i častým technickým a logistickým problémům, které provázely zejména první Oidipovskou část večera. Ve zmiňovaném koncertním módu jsou pouze důvodem k pobavení (publikum si atmosféru soudě podle frenetických potlesků na obou dvou akcích zkazit nenechalo a při kiksech se bavilo značně), pokud bychom se chtě nechtě přepnuli do divadelního, už bychom zdaleka tak shovívaví být nemohli, zvláště pokud se přihlédne k faktu, že by "Oidipus Tyranus" už měl být, vzhledem k době uvádění, představením zajetým.

Viktor Dyk, Ian Kodet a Linda Faitová

Přejme ale rockoperám jejich další úspěšný rozvoj, zejména v dosavadní správně zvolené rovině, plnohodnotná inscenace by se sice dala vytvořit, ale možná by projektu až tak neslušela, neboť by nemohla sázet jen na rockovou atmosféru, ale celé pojetí by muselo snést ještě větší a o dost srozumitelnější dramatizaci, která teď více méně chybí (a ne každý má Sofokla načteného), ale zato má každá z oper svou "hitovku jako blázen", Oidipus zvolání "Chci pravdu" u "Antigony" vás zase "Slzy nedojmou". Cílové skupině to zdá se stačí a lze jim dát za pravdu.

Když přijde dlooooouháá představovací děkovačka, opět na vás dýchne neformálnost spřízněné party a vědomí, že jde o projekt víceméně zdravě nadšenecký a se zdravými ambicemi. Bude to však stačit na oživení scény, která se v žertu mezi veřejností nazývá "zakletou"?

Miroslava Časarová s božskými drápy

Lukáš Písařík

Linda Faitová

Lukáš Písařík prosí svého otce Viktora Dyka

Daniela Langerová

Linda Faitová a Pavla Forest

Lešek Semelka

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!