05/2016 - srpen
Rozhovor
Milan Steigerwald – V (tvůrčím) procesu
I když je celosvětově uznávaný, Franz Kafka je dodnes mnoha lidmi nepochopený autor. RockOpera Praha má před sebou další velkou výzvu. Poprvé se totiž vydá do jeho absurdního světa, kde nad člověkem bdí překomplikovaný, neúprosný, nesmyslný a chladný zákon. Vítejte v depresivním románu Proces. Nebo spíš v komickém? Pro druhé číslo prázdninového Fantóma RockOpery se rozhovořil Milan Steigerwald.

Jaký je tvůj vztah ke Kafkovi?
Jsem velký milovník literatury a ještě větší Franze Kafky, ke kterému mám ryze osobní vztah. Seznámil jsem se s ním někdy v sedmnácti letech a od té doby ho miluju. Je mi blízký i lidsky. Zkoumal jsem jeho životopis, jeho osobní ambice, pozice a také jeho hlad. Byl třeba sám v Berlíně a neměl co jíst, tak koukal na rohlíky. Zajímá mě i jeho vztah k vegetariánství. 
  
Když k němu máš takovýhle vztah, uvažovali jste už tedy dřív, že byste z nějakého jeho díla udělali operu?
Došel jsem k tomu postupně. Je fakt, že jediná opera, kterou jsem si opravdu dal za cíl osobního charakteru, byla Bardo Thödol . Tento rok ji obnovujeme a řekl bych, že Kafka s ní nějak souvisí, protože pouštět se do takovýchto témat v dnešní době a i v dřívějších dobách je složité. Málokdo se s touhle formou existenciální literatury popasuje. Kafka podle mě předběhl francouzské autory, jakými byli Camus nebo Sartre. Začal s odosobněním. Svým způsobem předpověděl totalitní režimy atd. Nevím, jak se s takovýmto tématem vypořádá naše publikum. I když Sofoklés také není jednoduchý. Neděláme moc všeobecně známá témata a náměty jako např. Tři mušketýři. Z takového ranku máme akorát Romea & Julii .
Lidé k nám chodí spíš na hudbu. Teprve pak objevují autora nebo dílo.

S Franzem Kafkou se repertoár RockOpery Praha stává zase o něco rozmanitějším. Kladete si za cíl ve své dramaturgii prozkoumávat všemožná zákoutí a druhy literatury?
Myslím si, že tohle vůbec nehraje roli. Neříkám si, že když jsme teď udělali starověk, musíme se pustit do něčeho jiného. Jde o to, k čemu má člověk vztah a co zrovna v tu chvíli chce dělat. Třeba u Fausta , který je také docela známý, jsem si řekl, že jsem zrovna v jeho věku a zajímá mě. Některým svým kamarádům, kteří ho nečetli a ptali se mě, o čem je (a to byli tací, kteří naše představení viděli), jsem odpověděl, že je to o starém chlapovi, jenž se zamiluje do mladé buchty. Oni řekli: „Ty vole, to je masakr!“ (Smích)
U Kafky mi přijde, jako by byl nějakou součástí mé osobnosti. Kafku řeším pořád. V podstatě dnes a denně jako Tibetskou knihu mrtvých. Vychází to z podvědomí, nevědomí a věcí, k nimž se člověk pořád vrací.

V minulém rozhovoru jsi mi říkal, že hudba je do různých představení vybírána z toho, co si během určitého časového období nashromáždíš v šuplíku. Bylo to tak i v případě Procesu ?
Ano, v Procesu jsou i nějaké věci, které vyndávám ze šuplíku a dáváme je do moderního kabátu, protože dnes je hudba hodně postavená na zvuku. Chci, aby došlo také na klasickou muziku jako v  Anně Karenině .
Byl bych moc rád, aby v Procesu byly klasické předehry, které ho nějak ozvláštní. Líbí se mi, když vedle sebe zní metalová a moderní vážná hudba. Myslím si, že se to ke Kafkovi hodí.

Román Proces  má velmi specifickou atmosféru. Vybíral jsi skladby, které se k ní hodí nejvíce?
Snažím se, aby u každé opery hudba souzněla s atmosférou předlohy a také s tím, jak ji vnímám. Kafka je například všeobecně braný jako depresivní autor. Já ho beru víc jako komediálního autora. Hodně se u něj zasměju. Některé scény, které pro někoho mohou být temné, jsou pro mě leckdy veselé. Je to nádherně absurdní. Pořád se zaobírá zákonem. Co jiného člověk řeší dnes a denně než složenky a jednání s úřady. Pořád se potýká se zákonem. Kafka se s ním potýkal celý život. Byl zaměstnancem pojišťovny, chodili za ním lidé, kteří měli usekané různé končetiny, a on z toho vytěžil různé náměty do svých děl. Například povídka V kárném táboře, kde za účasti publika popravují člověka ve speciálním stroji, jenž do něj, než ho během několika hodin zabije, vytetuje jeho vinu. Při zabíjení se v textu vyskytují komické prvky a člověk kolikrát neví, jestli se má smát anebo brečet.

V jaké fázi jsou momentálně přípravy Procesu ?
Momentálně vybírám muziku a s režisérem Romanem Štolpou a s Irinou Andreevou dáváme dohromady podoby scén. Texty se budou tvořit s tím, jak bude která vypadat.

Zdrží se RockOpera Praha v literatuře dvacátého století nějakou chvíli nebo příště zakotví zase jinde?
Nevím, ale momentálně jsem přemýšlel nad tím, že by mě docela zajímalo nějaké science fiction. (Smích) Hudebně jsem si říkal, že by to bylo industriálnější. Za půl roku to ale může být úplně jinak. Čistě muzikantsky mě zajímalo, jak by opera zněla, kdyby z ní byli takoví – když to blbě řeknu – techničtější Clawfinger. 
 
Š.
PREMIÉRA 22. LISTOPADU 2016!!! 
Delfy
Co nás čeká a co nás nemine
Kdy vylézám ze skrýše?
Termíny akcí RockOpery
Přidejte se k Fantómovi do spolku
Spolek příznivců a věrnostní program se slevami
Chcete toto číslo Fantóma do ruky?
Vyzvedněte si ho na pokladně
Šéfredaktor: Š.; Redakce: Fantóm, Lertag; Výtvarník a grafik: Michaela Fišerová; Webdesign: Myosotis