04/2016 - červenec
Rozhovor
Pavla Forest – Velkolepé a strašidelné Bardo Thödol
S prázdninami se RockOpera Praha plně soustředí na přípravu nových představení. Na podzim nás čekají dvě premiéry – nová rockovější podoba Barda Thödol inspirovaného Tibetskou knihou mrtvých a ztvárnění Procesu zpracovaného na základě románu Franze Kafky. Fantóm RockOpery si dal za úkol popovídat si o nich v prázdninových speciálech s hlavními osobnostmi RockOpery Praha - zpěvačkou a libretistkou Pavlou Forest a klávesistou a skladatelem Milanem Steigerwaldem. V červencovém čísle jsme si vzali na paškál Pavlu, která se rozpovídala o mystickém Bardu Thödol.

Bardo Thödol byla původně etnicko-symfonická opera. Když jste se ji kdysi rozhodli takto pojmout, neměli jste strach, že moc vybočujete z konceptu RockOpery Praha?
Pro nás to žádné vybočení nebylo, protože takhle opravdu tvoříme. Je ale pravda, že v okamžiku, kdy jsme začali dělat divadlo a plánovat činnost, museli jsme začít myslet i marketingově. Nelze dělat jen to, co baví nás. Musíme se ohlížet také na to, co je publikum schopné přijmout a na co je ochotné přijít. Etnicko-symfonická poloha je pro nás naprosto přirozená. V představení nám rock ani tolik nechyběl. Ale až, když jsme ho hráli pro lidi, pochopili jsme, že čekali něco jiného. Že chceme operu udělat rockově, je vstřícný krok k našemu publiku. Dílo se snažíme upravit tak, aby zapadlo do marketingové koncepce RockOpery Praha.

Promítnou se zkušenosti s původní verzí Barda Thödol do obnovené premiéry, neohlížíme-li se na marketingovou koncepci?
Určitě. Během let prací na operách jsme se hodně naučili. Tenkrát jsme si ani nedovedli představit, jaký může mít představení dopad po tom, když se zahraje živě. Kdyby o něm člověk přemýšlel jen z uměleckého hlediska, mohl by klidně napsat symfonickou operu pro nějakého abstraktního diváka. Takhle ale přemýšlet nemůžeme. Náš pohled na tvorbu nových oper je zpětně ovlivněný i tím, jak publikum reaguje a co si myslíme, že by ho mohlo oslovit. Myslím si, že je dobře, když díla najdou své posluchače a mají dobrou odezvu u publika. Neradi bychom si dělali opery jen sami pro sebe. Princip toho, jak divadlo funguje, jsme začínali chápat až po tom, co jsme zrealizovali více oper.

Čím vás oslovila Tibetská kniha mrtvých natolik, že jste se na jejím základě rozhodli udělat operu?
Je to zajímavé, strašidelné a vzrušující téma. Skoro každý člověk je svým způsobem zvědavý na to, co se asi může stát po smrti. Málokdo si dovede představit, že pak není vůbec nic. Na Tibetské knize mrtvých je hezké, že se snaží člověku pomoci se po smrti nějakým způsobem orientovat.

Osobně mi na Tibetské knize mrtvých přijde zajímavé i to, že zemřelému má její text do ucha předčítat jiný, jemu blízký člověk.
Je krásné, že tě provází někdo blízký, kdo ti chce pomoct. Ten, který knihu předčítá, zemřelému pomáhá se znovu nenarodit a dostat se do nirvány. V bardu mezi smrtí a narozením se člověk musí nějakým způsobem vyznat. Čeká tam na něj řada nebezpečí. Předčítač je mimo a může o těchto věcech uvažovat racionálně a v klidu. Tím, že má u sebe přesný soupis toho, co v bardu zemřelého čeká, je nezúčastněný.

Jaký na tebe měla kniha dopad?
Líbilo se mi, že přesto, že je duchovní a pracuje se v ní s emocemi, je napsaná přehledně a racionálně a pořád se snaží člověka, kterého provází, ukotvit nějakým způsobem tak, aby nesešel ze správné cesty. Kniha je takový poetický a přitom praktický průvodce záhrobím. (Smích)

Ztvárnit podoby božstev a Pána smrti není rozhodně nic jednoduchého. Jak jste tento problém vyřešili?
Ve scénografii Barda Thödol máme inovaci v podobě obřích loutek. Proto jsme si jako spolupracovníky zvolili divadlo Kvelb. Například Pán smrti je obrovská loutka s obrovskou hlavou a zabírá celý devítimetrový prostor nad jevištěm. Naše hydraulické pódium se otevře a zespoda najednou vyleze veliká hlava a veliké ruce, které si pak pohazují s naší akrobatkou jako s pingpongovým míčkem. Diváci tvoří v prostoru hlediště amfiteátru trychtýř, který vede dolů do podsvětí. Když se pak ze dna vynoří takovéhle monstrum, je to velice silné a fascinující.  

Vnímáš Bardo Thödol i jako lyričtější protipól ostatních oper?
Lyrické možná je, protože není až takové drama. Drama je především z hudebního hlediska. Představení působilo velice mysticky a vizuálně, což bychom chtěli zachovat. Musí v něm ale zůstat praktická stránka průvodce. Ten kontrast je moc pěkný. Pro Bardo jsme vytvořili příběh horolezce, který zemře při zdolávání hory. Přepadnou ho pak vize a představy. Bardo Thödol není vyloženě inspirované jen Tibetskou knihou mrtvých, ale také švýcarským filosofem Carlem Gustavem Jungem. Je tedy takovou evropskou představou o tibetském záhrobí. Horolezec si v našem příběhu s sebou do batohu dokonce bere Jungovu knihu Duše moderního člověka. Najednou se mu mísí evropské názory a myšlení s tibetskou mystikou. Objevují se před ním hněvivé podoby tibetských božstev, Pán smrti a různá lákadla, jimž nesmí podlehnout, ale zároveň se mu mísí s evropskou filosofií a psychologií.

Š.
Delfy
Co nás čeká a co nás nemine
Ze života Fantóma
Díl 4.: Pán smrti

Kliknutím na obrázek otevřete celý komiks.
  1. Managing Director
Stáhnout komiks v plné kvalitě
Kdy vylézám ze skrýše?
Termíny akcí RockOpery
Přidejte se k Fantómovi do spolku
Spolek příznivců a věrnostní program se slevami
Chcete toto číslo Fantóma do ruky?
Vyzvedněte si ho na pokladně
Šéfredaktor: Š.; Redakce: Fantóm, Lertag; Výtvarník a grafik: Michaela Fišerová; Webdesign: Jonny